Verona    Český teplokrevník

Nar.  9. 4. 1994          † 19.2.2006

Plavka

Matka : Tauna A1/2       Otec: 2529 Veronal Kamila

www.schct.cz/pk/pk_display.php3?id=76940

 9.4.1994 se narodila Tauně kobylka Verona, takové nohaté hříbacko, s trošku velkou hlavou. Plavka jak vymalovaná, na zadních nohou bílé korunky. Jako odstavče k sobě dostala kamarádku Aiwu. I v dospělém životě byla taková trocha neohrabaná a hlava jako kyblík jí tak trochu zůstala, ale pro většinu lidí kolem ní to byl ten nejhezčí  a nejbáječnější koník na světě.

Verona a já

Slunce rádo hraje si                                 Pohladím ji po sametové kůži
v její srsti plavé,                                         a za sedlo vložím ji růži.   
vítr rozevlává černé žíně
jak nejjemnější hedvábí                           Dvě bílé korunky, symbol královského rodu,                              

Země jako by vzdávala se gravitace,      jen květina jako růže hodí se pro princeznu,
když dají se její nohy v trysk,                     nejsem sice chuďas z pohádky,
kopyta míhají se nad zemí                       ale nechci čekat tiše za vrátky.
s lehkostí bílých labutí.                               

Je to,                                                             Vyskočím na její hřbet
jako by na zem sestoupilo                        a jako blázni vyrazíme vpřed
samo slunce, které náhle                        přes pole do červánků
rozlije se po kraji.                                        jen v doprovodu vánku.

Pak zastaví se a pohlédne mi do tváře,  A když jsem s ní, tak zdá se mi,
oči plné hvězd                                              že jsem nejšťastnější na zemi.
snad lásky, snad štěstí,
skloní hlavu do mých dlaní
a hebkými pysky dotkne se jich.           autor:Jessy

Dodatek od Jessy:   Poprvé jsem ji spatřila 15.11.96 a okamžitě se mi líbila. Vzpomínám si, jak se mě a bráchy strejda - pan Kluka - ptal, kterého koně si chceme vyčistit, a moje odpověď byla jednoznačná, dotáhla jsem ho k poslednímu boxu v řadě a tam stála ona, a protože tam ještě nebyly visačky se jmény a strejdovi jsem v tom rozrušení, že ji fakt budu moct vyčistit, pořádně nerozuměla, mylně jsem jí ten den říkala Beruška. Ale myslím, že jí to nevadilo. A jako zázrak bylo, že jsem se na ni druhý den mohla posadit. Sice to bylo jen před stájí u ořechů, bez sedla na ohlávce, a to mě ještě strejda vodil, ale takhle pro mě v tu chvíli vypadal ráj.

Protože jsem byla nezkušené děvče, práce s mladým koněm mi nepříslušela, až na její občasné lonžování, aspoň ten první rok dva a navíc já se zakoukala jinam – na jiného koníka.

Občasné vyjížďky mě ale nadchly, inu velkej kůň je velkej kůň.

Vzpomínám si, že jeden čas nosila stále ohlávku, protože se nechtěla nechat chytit. Ale občas se mi zadařilo ji uplatit – mrkví.  V r. 98 se začalo na Verunce více jezdit, dostala ji na starosti Cowgirls1, která ji učila začátky pod sedlem.

V roce 1998 absolvovala Verona s p. Klukou první přípravu na „hubertu“ – bylo to Vítání Jara s koňmi v Určicích – teda zvládli „jen“ dojít do Určic. Vyjížďku tehdy nestihli, ale myslím, že to byl pro Veronu velký krok kupředu. Ale 1.5.98 absolvovala Prvomájovou vyjížďku ve Výšovicích s p. Klukou a doprovodným koněm Cairo s Jessy – na výbornou.

V roce 1999 se jí narodil hřebeček Laver po Landos – krásný červený hnědák. Zprvu byla trochu macecha, ale časem se to zlepšilo. Dohlídala na ni přece jeho „tetina“ – Cairo.

Myslím, že s Cairou byly velké kamarádky.

V  roce 2000 jsem se k ní vrátila, mé tajné lásce, (inu, mým snem byl velký černý hřebec, a to musíte uznat, že plavá kobyla jisto jistě nesplňovala), jak jsem vyrůstala z dětských představ, pochopila jsem, že ona je bezkonkurenční koník hlavně povahou. Začaly jsme spolu blbnout, jezdit a dělat koniny. Bylo to moje miminko.

V roce 2000 na ní Jessy odjela Hubertovu jízdu v Bolelouci a měla jet i Hubertovu jízdu ve Výšovicích, kterou nakonec ze zdravotních důvodu Verona neabsolvovala.V dalších letech byla Verunka báječný nejen jezdecký kůň, až do 19.2.06, kdy si zlomila nohu a její srdíčko navždy dotlouklo.

 Ale nechci, aby smutný konec byl jen smutným koncem bez vzpomínek na báječné časy strávené s touto milou kobylkou. Takže tady je pár příhod…

 Lezu lezu až tam vlezu     Bylo to v létě 1997, moje první léto u koní, ten den přijel pan kameraman a točil předvádění koní. No a když už jsme koně vytáhly ven na uzdečkách, tak si taky na ně přece sedneme a „svezeme si prdelky“. A vyskakovala jsem právě na Verunku a ne a ne se mi to podařit, snažila jsem se tak moc, až mi spadl šátek z hlavy a já kopala a kopala a kopala nožičkama a stejně mi to nepomohlo…. (je to natočené i na videu a je to fakt haluzový) Nakonec mě na Veru strejda vyhodil. Nutno podotknout, že na Verunku jsem nikdy sama nevyskočila, a to jsem se fakt snažila.

 Berany berany duc     Bylo to někdy brzy z jara, snad byly na zemi ještě zbytky sněhu. Vyjeli jsme jen tak kousek na pole za stájí, ale protože Vera nebyla dlouho venku a já na ní ještě venku nikdy nebyla, vzal mě strejda na lonž, aby mě jistil. Vyjížďka byla pěkná, strejda si udělal zdravotní procházku, protože Verunka byla moc hodná. Jen se nám stala taková malá nehůdka: Verunka se lekla zajíce pohodila hlavou  prudce nahoru a já se zase předklonila, sťukly jsme se hlavami, to byla ale pecka. Tehdy jsem jezdila ještě bez helmy, na to se dřív nějak nehrálo. Vyjížďku jsem dojela v sedle.  Po splnění pojezdeckých povinností jsem zjistila, že mám na čele solidní pouhým okem viditelnou bouli – jediné štěstí že nezmodrala.

Dvojsedadlák     To bylo s kamarádkou Evou L., kdy jsme blbly s kobčama Verou a Aiwou před stájí jednoho ošklivého podzimního odpoledne. Uprosily jsme LuckyLusy nebo možná tam byla i Katka M., aby nám podržela Aiwulu, že si na Veru sedneme ve dvou,  no Vera měla svých 165cm KV tak to byla prča se na ni už vylézt, ale ona nás tolerovala, projeli jsme se kousek krokem a tuším že i zaklusali, bylo to fajne.

 Jen si poposednu … Jednou jsme vyjely na vyjížďku, nu zas, babinec, Jessy na Veře, Pavla (z Olomouce) na Vinny, Ivča (z Olomouce) na Sylvě a LuckyLusy vedla Noru na ruce. Jediný problém byl, že byly jen dvě sedla a dvě uzdečky. No, Jessy přece není žádný vořezávátko a vzala si Verunku jen na ohlávce a promotaným vazákem místo otěží. Vyjížďka byla dobrá, holky dokonce cválaly, tedy jen LuckyLusy s Norou to bojkotovaly. Jessy holky poučila, že cestou zpátky se maximálně zakluše, ale jinak se půjde krokem, a protože Nora nestíhala, zůstala pozadu a zbytek se k ní pomalu vracel. Jenže Pavla s Ivkou si neudržely kobylky a Jessy je musela chtě nechtě stíhat – a tady se projevila nevýhoda ohlávky – Vera nějak nešla zabrzdit. Předběhla obě kobyle a mířila k Noře, kde, jak si všechny myslely, jistě zastaví. Ale Verunka byla plná energie a touhy běžet, a tak kolem Nory jen prosvištěla. Jessy se držela zuby nehty, ale když se moc posunula na kohoutek, rozhodla se, že si jen tak trochu poposedne, malinko odtáhla nohy od těla … Verunka hodila rybičku a Jessy se posadila ne zpátky na hřbet ale na zem s pořádným žuchnutím. Jediné štěstí, že měla dobře protáhlý vazák, protože Vera zastavila z cvalu na místě a už se ani nepohnula, jen se ohlédla na Jessy, které tekly slzy bolesti po tvářích. Nicméně, když z dálky uslyšela: „Verunko, jsi v pořádku?“ musela se začít smát…

 Rozverná školačka     Jedno z nejlepších maškarní co se koníka a lidiček kolem týče, tak i masky. Rozverná školačka Jessy na Verunce zaručeně nejmladší maska na největším koníkovi…

 Zvedání nožek   Se zvedáním nožek to byl občas velký problém, nejprve nechtěla dávat ani přední nohy, na ty jsme ju nakonec ukecaly. A Evka Linhartová začala zvedat i zadní nohy, když pak odešla, tak si Jessy řekla, že přece není žádná bábovka, že je zvedne taky. Na jednu stranu se bála (viz letecký den) a na druhou věděla, že to chce dokázat. A dokázala. Verunka jí nohy dávala v pohodě.

 Letecký den    Jednou šel zvedat  Verunce nohy p. Kluka, to bylo někdy ze začátku. Verunka většinou dávala dvě výstrahy a pak kopanec, no a když přišla druhá výstraha a p.Kluka se pokusil znovu zvednou noženku, letěl přes celej box a měl naraženou nohu…

 Drbání na vemínku    Verunka už od malinka, naučila ji to babička Kluková, měla ráda drbání a škrábání na vemínku, pěkně protáhnout ruku mezi zadníma nohama a škrabat a škrabat. To vydržela neskutečně dlouho. No, když to někdo neznal a Verunka na něj nacouvala v boxu dožadujíc se bohulibého drbání, nebylo to nic příjemného. To pak právě podotkli ošetřovatelé jedné stáje, kde Verunka stála po dobu inseminace. Babička jim to pak s úsměvem vysvětlovala a také názorně předvedla.

 Chlebík z úst do tlamy   To byla oblíbená specialita Jessy a Very. Verunka byla neskutečně něžná, brala si chleba opatrně, žádný chramst chramst, ale jako dáma.

 Foukání do nozder  To Verunečka milovala.

 Problémové uždění   Někdy byl problém Verunku nauzdit, protože ona ráda, velice ráda zvedala hlavu, a při její výšce bychom musely mít štafle, občas ráda prchala po boxu, ale když šli na ni dva, každej z jedné strany, tak byla jejich. Ale někdy měla chuť jít jezdit, tak to Vám div udidla nesežrala i  s rukou.

 Utržená podpinka  Jednou jsme se chystali na vyjížďku a p.Kluka šel sedla Veru, aby nám pomohl, Jitka J. seděla na korytě a držela ji za otěže, p. Kluka dopl sedlo, díval se na ostatní a najednou se ozvala rana jak z děla a Vera ležela jak široká tak dlouhá na zemi. Jessy pomalu přelezla k ní do boxu a u hlavy ji konejšila do ouška. Na sedle jedna utržená podpinka P. Kluka nezaváhal ani vteřinu, poslal pro kleště na kopyta a vystrouhal jí všechny kopyta. Když se Verunka vzpamatovala z šoku, snažila se vstát, no všichni prchli do dostatečné vzdálenosti, jen Jessy zůstala mezi Verou a zábradlím s otěžemi v ruce. Ustála to bez zranění, tedy obě.

 Rozverný koník  Když jsme vzadu na jízdárně jezdily, vzala jsem na Veru chvíli „Pinďu“ (Zbyňka) a vodila jsem ho na ní. Najednou z ničehož nic se Vera vzepnula, sice mírně ale myslím, že do té doby to nikdy neudělala, ale „Pinďa“ to useděl.

 Prvomájový kopanec   Na této vyjížďce se stalo, že p.Kluka na Verunce sjížděl malý ale prudký kopeček a Veroně se nelíbil kůň, co se jí lepil na zadek, a tak po něm v tom kopečku vyhodila zadníma.

 Indiánský kůň  Verunka byla hodná a v ohradě a občas i  mimo ni se na ní jezdilo bez sedla a třeba jen na ohlávce, tedy pokud se jezdec nebál a Jessy se rozhodně nebála.