Lady

Plemeno:haflingerský typ /hafl+Č.T./

Datum narození: 23.7.2001

Matka: Victory /Hafl./

Otec: Q-Apollo /Č.T./

Pohlaví: klisna

Barva: ryzka se sv.hřívou a ohonem

Míry: KVP158, KVH:146, OH193, OHL 21

Prodána 10.11.2009 Martine Ivanové / Jessy/. 

 

Hříbata:

 4.4.2005          hřebec   sv.ryzák          Lucky          /otec: Marko/

Po „třídenní“ březosti, se Victory narodila asi v půl páté ráno kobylka Lady. A že nám dala zabrat, ne při porodu – ten byl v pohodě, ale potom, to jsem ji tahali hrobníkovi z lopaty, myslím, že jsme ji museli nejméně jednou či dvakrát rozdýchávat. Povedlo se. Bylo to pěkné hříbátko a nevíc kobylka. No, prostě slaďoučká dáma – Lady.

Brzy prozkoumávala dvůr, každej kýbl, konev či klacek… a tak po necelém měsíci putovala zpět k ostatním koníkům do Klopotovic.

Seznamovala se s ostatními koníky, hrála si na honěnou s maminou, a vítr jí čechral hříběcí hřívu do to doby, než jsme jí ju omigali, Jessy a p. Kluka, prý aby jí měla bílou, tak se to haflingrům dělá. K tomu ještě na podzim měnila srst, tak vypadala jako malej Peršeronek.

A stále tu byly dohady o to, kdo je její otec. Byly dva tábory, které se hádaly, ale nakonec, podle toho jak rostla, bylo jasné kdo je otec.

Skoro do roku stála v boxu s maminou a ceckala, inu asi proto z ní vyrostla pořádná holka.

Na podzim roku 2002 dostala nového spolubydlícího hřebečka Marka, spolu pak nějakou dobu v jednom boxu vegetili.

Lady si blaženě rostla a byla jí ponechána dorostenecká volnost, která skončila v jejích 2.5letech.

Pak si ji vzala do parády Jessy, učila ji lonžovat, chodit na vodítku, uvazovat, uzdit, snést sedlo, atd.

Tuším, že 4.7.04 ji obsedla poprvé, to bylo něco: když dosedla, Lady vyvalila oči a pak to byl fofr, tři cvalový skoky dopředu, pak otočka, protože před ní byla betonová zeď, to ji ještě p. Kluka držel na vodítku, opět úprk cvalem, to už vodítko vlálo, a po pár metrech Jessy přivítala tvrdá štěrková cesta. Pád jako vymalovanej, a navíc s obecenstvem, které chtělo ihned volat sanitku. A Jessy ze země volá, tedy spíš sípe: „Sanitku, né, sanitku NÉÉÉ!“

V dalších měsících následovala opět práce ze země. Lady změnila trochu povahu, co se děje? Zakulatila se.

V 02/05 všichni uznávají Jessyino tvrzení, že je Lady březí – hříbě je pokopalo.

4.4.05 se Lady narodil hřebeček Lucky – stejně veselý jako jeho jméno.  A zase dohady o to kdo je otec???? NE, otec byl jasnej, jen trvalo, než všichni uznali její březost. A Lady měla zase oraz, i když chodila na procházky, lonžovala se, ta se začala zkoušet metoda Pata Parelliho, většinou spojená do nějakého haluzového blbnutí a přece jen občasného svezení se na Lady v ohradě a většinou jen na ohlávce a bez sedla.

Za největší úspěch r. 05 považuji to, že mě Lady nezklamala a byla skutečně březí a že se jí narodil úžasně chyterej hřebeček – má taky po kom – z obou rodičů má to nejlepší.

V jaře 06 se do toho Jessy pořádně obula a začala pracovat s Lady ze sedla. Největší problém byl ten, že Lady nechápala, kam Jessy zmizela, když s ní vždy byla na zemi, furt se otáčela a očichávala její nohy na svém hřbetě.

V létě 06 vyrazila na první vyjížďku mimo ohradu s vodičem, a dojela fakt „daleko“, asi 100m od stáje a Lady ji počastovala sérií hrbáků - ale úplně luxusních, při kterých je člověk nad sedlem po celou délku třmenů a za se zpět v sedle, jako jojo - které nakonec vyústily v pád s dopadem na nohy a pak na zadek, vysmátá byla jak lečo a padla památná věta: „Když je humor, tak je to dobrý.“ Po dalším nasednutí opět hrbáky a doprovolné vysednutí a na truc přesednutí na jiného koně. Na této vyjížďce Lady -pak „ za trest“ pobodaly vosy – hrozně moc vos.

Od té doby je – ťuk, ťuk na dřevo – na Jessy hodná.

V srpnu 06 výlet po kopytě ke cowgirls1 do Tvorovic, skoro celou cestu Jessy Lady vedla a asi jen 3km se na ní vezla – aby to na ni nebylo moc J.

Na podzim roku 06 absolvovaly po 4měsících výcviku Hubertovu jízdu v Tvorovicích, která se jim povedla, až na jedno haluzové vystoupení ze sedla skoro ze zastavení.

Za největší úspěch roku 06 považuji, že Lady pochopila, že i když jsem na ní, tak jsem s ní a může mi věřit a samozřejmě Hubertku.

V roce 07 se trénovalo o stošest,  hlavně se hodně blblo na Pata, učila se nebát se různých věcí, listí, petlahví, igeliťáku, suchého zipu – to jí trvalo nejdéle,  protože se myslelo, že je březí, a nebyla, v létě se začalo jezdit na vyjížďky.

Na podzim 07 absolvovala Jessy opět Hubertu v Tvorovicích, která proběhla v pohodičce, dokonce se držely uprostřed peletonu koní, ne na konci jako předchozí roky.

Největším úspěchem roku 07 budiž překonání strachu ze suchých zipsů.

V roce 08 jsme začaly skákat a více se zaměřily na práci na jízdárně, cviky, drezůrku, čtverylku a jezdily více na vyjížďky do terénu.

A také se Lady zúčastnila SOSP – Soutěž O Stájovou Podkovu a Jezdeckého dne.

Hubertku v r. 08 jsme bohužel musely bojkotovat díky zranění jezdkyně.

Největší úspěch, kterého si za rok 08 cením je nacválání na malé jízdárně a vítězství v drezuře v SOSP.

 Jinak je Lady povětšinou hodná, v práci pod sedlem ochotná, i když se musí tlačit, nemá ráda změny – je příliš konzervativní. Na vyjížďce chodí ráda vepředu, umí jít jak slimejš anebo to pořádně rozprdět, a taky se umí vztekat, když ji nechci pustit do rychlejšího cvalu, aby nepředběhla koňa před náma, tak to si ráda hodí hrbáčka. V boxu dokáže být dost protivná, šklebit se a naznačovat i kopnutí – má strach, že jí někdo sežere její seno, slámu – je jako vysavač. V Patovi je na ni spoleh, je kliďaska až flegmatička, což se dá využít při blbnutí. Jen při lonžování je blbě ohnutá, a to mě teda sejří, ale už nevím, jak to napravovat, zkoušíme vyvazováky.

 Celý její popis je subjektivní, a tak tedy i zakončení ať je subjektivní: 
 
Je to prostě ŠIKULA a já ji moc MILUJU.

autor: Jessy