Primula  A1/1

 

Nar. 1.4.1982          † 23.8.1997      Hnědka 

Matka : Prima          Otec: Scottish Rifle

 

Primula u nás ve stáji byla necelý rok i přesto se mnoha lidem nesmazatelně zaryla do srdce. Primča byla moc hodná a spolehlivá. Velice si ji oblíbila Martina /Jessy/ a dokonce o ní napsala pár slov a  básničku.

 

Budu Vám vyprávět příběh o přátelství dívky a koně, který se odehrával v krajině kolem Prostějova.
    Kdysi v dubnu roku 1982 se narodila tmavá hnědka anglického plnokrevníka se jménem Primula. Měla se dobře a běhala dostihy, až dospěla do věku, kdy pohasla sláva jejích „dostihových dnů“ a odešla do koňského důchodu do Stáje Tauna. V tom stejném roce se narodila i ona dívka. Od malička se jí líbili koně a kdykoli mohla, chodila do stáje poblíž svého bydliště, jímž bylo Brno. Postupem času se dozvěděla o příbuzných, jež mají koně. A tak se v listopadu 1996 ve Stáji Tauna potkala s Primulou. Bylo to osudové setkání, které dívku poznamenalo na celý život. Už tehdy s kobylkou srostla. Připouštěli Primču, ale nezůstala březí, a tak na ní dívka jezdila. Za chvíli si rozuměly a byly neodlučitelné. Dívka se velmi těšila na letní prázdniny, ale ouha týden před nimi se udělala výron a měla nohu v sádře, ale ani to jí nezabránilo plně užít prázdniny a všichni jí v tom pomáhali. Naučila se na Primě i klusat. A pak spolu s kamarády podnikala výlety, které byly doprovázeny paprsky zapadajícího slunce. Dívka „své“ kobylce plně důvěřovala. Pak ale nastaly povodně a dívka musela odjet domů. V srpnu se však vrátila, tentokrát bez sádry. Teď se toulaly po kraji samy dvě. Svěřovaly si svá tajemství a byly nesmírně šťastné. A jak sama dívka prohlásila : „Teprve teď jsem poznala, jaká opravdu jsem, teď, až jsem se podívala do jejích koňských očí - do zrcadla pravdy - pochopila jsem, že opravdová láska nezná hranic.“ Ke konci prázdnin jela na vyjížďku, na které Prima dívku vyzkoušela několika nečekanými úskoky. Další den šli všichni do stáje, vešli a dívka zjistila, že její báječná klisna leží na zemi ve slámě. Spěšně poslali pro pomoc. Mezitím dívka kobylku uklidňovala a koník ji opravdu poslouchal. Chtěla, aby se Prima postavila na nohy a ona se skutečně snažila, ale byla příliš slabá. Pak přijela teta a nastaly nové pokusy, při kterých se ani za pomocí biče nezvedla. Volání veterináři, který jí napíchal nějaké injekce, ale ztráta krve byla velká, a tak jí moc naděje nedával. (Praskla jí céva u vemena pod pravou zadní nohou vlivem nebezpečného parazita.) Dívka u ní byla celý den, měnila jí obklady a večer už byla strašně unavená, že ležela vedle kobylky. Pak chtě nechtě musela odjet, ale ráno byla opět zde. Doktor klisně napíchal další injekce a ona značně ožila. Ještě před tím, než se to Primulce stalo, domlouvali se, že pojedou na závody ve westernu a dívka nechtěla holky zklamat a jela s nimi. Když se večer vrátily, zjistily, že Prima umřela na zástavu srdce. Nechtěla věřit, a tak se rozjela do stáje. Jediný pohled stačil na to, aby pochopila, že je to krutá pravda. 23. srpen 1997 se jí navždy vryl do paměti. Brečela a vzpomínala na poslední vyjížďku. Pak jen slzy, ustřihnout kousek hřívy, ocasu a kopyta, spousta vzpomínek, vymyšlená básnička.
    Tou dívkou jsem byla já. Každý o ní říkal, že byla strašně hodná. Vím, že to pro mě byl ten nej..... kůň . Kdo ví, třeba je teď mým strážným andělem?!?

                                                   PRIMULA
  Ta tmavá hnědka,                                          a mají pod sebou trávu zelenou
  co v boxu stála.                                             a ona běží větrem tak ladně,
  Ta velká klisna,                                             že kopyty se sotva dotýká země,
  co očima se smála.                                       černá hříva i ocas za ní vlaje,
  Ta chytrá kobyla,                                          podkovami a ržáním tichou píseň hraje.
  co běhala tak ráda.                                        Pak koně zaženeme domů,
  Už není mezi námi,                                        kde ke žlabu svoji hlavu skloní,
  my ale vzpomínáme na ni.                            tam krásně seno voní.
  Na koně jménem Primula,                             Do čištění se dám
  co má v očích žár a lysinu bílou,                   a dobrý pocit mám.
  na nohách podkolenky a hlavu ušlechtilou.  Vždyť ji pořád ráda mám
  Všichni koně do výběhu jdou                         a vím, že ji v nebi zase osedlám.

 

Dodatek od Jessy:

První setkání  Poprvé jsem ji viděla 15.11.96 a rozhodně to nebyla láska na první pohled. Ba naopak, shlédla jsem se v její stájové sousedce. A tak, když mě na ni 16.11.96 vysadily, bez sedla na ohlávce a vodili mě, bylo to spíše zklamání, protože jsem tolik toužila jet na té druhé… (protože se podobala mému dětského snu:byla hnědka jen s hvězdičkou, zatímco Primča měla ponožky tři a lysinu)

 Láska na druhé setkání   Jenže brzy jsem pochopila, že vzhled není nejdůležitější, ale povaha … a tu měla zlatou, mouše by neublížila…a tak jsem se do ní beznadějně zaláskovala, čistila jsem ji, povídala si s ní, nosila dobrůtky.

 Pádová kukuřice    Na jedné vyjížďce s Patrikem a ještě jedním chlapcem, na jehož jméno si fakt nepamatuji, protože se to stalo již v roce 1997, jsem sebou flákla na zem, a Patrik s hochem i mým koněm (Tarou) vzali čáru. Nic se mi nestalo, ale byla jsem vzteklá a naštvaná, že se pro mě nevrátili, a tak jsem nijak nespěchala s návratem do stáje. Zabořila jsem se do pole kukuřice a natrhala jsem pár klasů právě mojí Primulce… a ta si pak pěkně pošmákla. Inu, vše zlé je pro něco dobré.

 Já klušu, já klušu   Na Primule jsem se naučila vysedávat v klusu, byla to skvělá učitelka, jako by mě cit pro jezdce, vždy vycítila jestli jsem si jistá či nikoli, a když nebylo něco v pořádku zpomalila, počkala, až zapadnu do rytmu a pak zase trochu zrychlila, počkala a tak se to furt opakovalo. A pak že plnokrevníci nejsou dobrý pro začátečníky!

 Bezpečí jako v sejfu  Když jsem v červenci 97 přijela se sádrou na noze – výron kotníku – všechny u koní málem omylo. No ale já jsem byla nezmar, kydala jsem, čistila jsem koně a pak jsem ti také vydupala ježdění… na sedle jeden třmen větší na sádru a pod sedlo jsem dostala toho nejhodnějšího koně ze stáje – Primulku. A to se jezdilo i na dlouhé super vyjížďky, cítila jsem se u ní v naprostém bezpečí. (Spadnout tenkrát, tak mě nejspíš táhla za sebou za sádru uvězněnou ve třmenu. – a to bylo vlastně to období, kdy jsem se na ní učila klusat.  Paráda.

 Otlačený kohoutek   Když jsem v srpnu 97 zavítala opět ke koním, tak měla Primča na kohoutku otlak – strup, který ještě pořád mokval. Každý den jsem jí o stroupek pečovala i s p.Klukou, který mi ukázal jak… za chvíli jsem to zvládla i sama.

 Povídání v boxu   Hodně času jsem tedy trávila pozorováním Primulinky na pastvině, povídám v boxu, žvatláním o blbostech, mazlením se s ní…

 Bez sedla     Skrz otlačený kohoutek  se mi o ježdění na ní mohlo leda zdát. Začátečník a bez sedla. No, ale to mě přece nemohlo odradit, a tak jsem na ní jezdila bez sedla… Nejdřív v ohradě a poté i venku na vyjížďkách, byl to úžasný pocit.

 Hlídání v boxu  Celý den a část noci i další ráno strávené s Primulkou, povídání, muchlování, objímání, naděje i beznaděj…čekání.

 Spolu na slámě  Box vystlaný slámou lákal k ulehnutí, a tak jsem složila tělo vedle jejího a zavřela unavená očka, hajaly jsme spolu jak dvě mimina…

 Nedělní dostihy  Když jsme se vrátili ze čtvrteční vyjížďky do stáje, domluvili jsme se s p. Klukou, že si v neděli 24.8.97 hodíme dostihy na Primule a Nixe…

 Poslední vyjížďka   Bylo to ve čtvrtek 21.8.97, kdy přijel pan kameraman, vlastně přijel o 4dny dříve, aby mohl natočit velkou vyjížďku. Jela nás tenkrát fakt banda, všechny kobče, co chodily pod sedlo,  asi 6 kobyl a fůra děcek a dospělých.  Vyjeli jsme na vyjížďku za stáj na okolní rozlehlá pole, chodili jsme, smáli se, zaklusali, prostě pohodička, kterou jsem si maximálně užívala. Jen jednou se Primula lekla, asi zajíce, a prudce poskočila, ale já jsem to useděla. Připadala jsem si jako king.