Sylva  Hucul

Nar.  22.1 .1985          prodána 2.5.2005 někam asi k Olomouci

Tm. Hnědka  bez odznaků

Matka : ----          Otec: ------

Sylva byla koupená na inzerát. P. Kluka, babička Helena a cowgirls1 se na ni jeli podívat do Křenůvek. Sylva stála ve štontě a vedle sebe měla grošovaného valacha - hucula. Cowgirls1 si ji chtěla pohladit a Sylva se ušklíbla, zapištěla, uchcala a kopla po ní. S tím jsme se ještě nesetkali. Pěkná ludra!!!  Přesto p.Kluka na svém vzít ji!!!!  Když jsme pro ni přijeli, bylo to v červnu 1994, pan Plainer ji ještě  proběhl u lesa - šla jak oheň. Pak jsme ji naložili, přibrali jsme k ní chomout a uzdečku a vezli si ji domů. :-)

Sylva je strašně temperamentní, aby se uklidnila, stojí vedle Nory. Sylva nemohla pochopit, proč ten druhej kůň je „tak daleko“ - velkej box, ne štontyJ a lítala pořád kolem hrazení sem a tam.

Sylva je snaživá, tahá výborně /do Ivanovic 30km táhla bryčku a  pak zpět jela 30km pod sedlem/, jezdí na ní i děcka /na vyjížďce je spolehlivá, může jet na ni i nejezdec reaguje  hodně na slovní povely- dá se „ovládat na dálku“/

Sylvu si oblíbila Katka Melková, která na ni odjela v r.1998 svou první hubertku.

Pokud má Sylva hooooodně pohybu a práce, tak v boxe nestepuje. :-)

Martina  na Sylvě jezdila i jen na ohlávce a bez sedla - si dokonce i něco skočila- menšího. Sylva je fakt spolehlivej a ochotnej koník. Ve voze jde na 120% a občas táhne i  za toho druhého koně. :-) Nebojí se silničního provozu, psů, apod.

Sylvu jsme museli prodat v r.2005 společně s Norou, asi někam k Olomouci.

Proto, prosím, pokud toto bude někdo číst, kdo Sylvu zná nebo znal, tak ať se mi ozve. Předem děkuji

 Dodatek od Jessy :

Sylva si pod sedlem velmi ráda prověřovala jezdce, na to byla kadet. A kdo ji nezvládl, tak byl pouhý začátečník. Pamatuju si, že já (Jessy) jsem na ni jela na vyjížďku s Patrikem a Martinem a dobrou půl hodinu jsem chodila 50m na poli od stáje, tam jsme se otočily – teda pravdu říci Sylva se otočila – a šla zpět těch 50m ke stáji, a tam jsem ji zase otočila a tak pořád dokola…No, byla jsem úplný jelito…

 Ale za rok či dva už jsem byla lepší a zažila jsem, jak naše Sylvuška ometala s jednou holčinou z Olmika naše ořechy v ohradě… a já jí říkala, že ji musí vytlačit a nesmí ji tam už nechat jít… a ona, ať jí to jdu ukázat… a Sylva chodila 2m od ořechů a ani se nesnažila přijít blíž… už jsem byla jezdec, alespoň v Sylvině měřítku…

Sylvuška byla moc rychlej koník, občas chodívala cválat s Katkou Melkovou spolu se mnou a Cairou, tedy ne že by ji stačila, ale rozhodně se snažila nezůstat pozadu… šla do toho srdcem.

 A tady pramení další velký zážitek při hubertce v Bolelouci v roce 2000, kdy na Sylvě jela Lenka Dubská (nutno podotknout, že ho byla Lenčina vůbec první Huberta). A tak při dostihu poníků (byli tam jen dva: Sylva, tehdy 15letá, která jela se mnou a 4letý hřebec, asi s 10letou holčinou) jsme byly spolu druhé o půl délky… ale být tak o 40kilo lehčí nebo tam sedět Lenka vyhrála by…

 Vyjížďka  Katky M. na Sylvě a Jessy na Cairo  Vyrazily jsme na vyjížďku společně, ale skrz nedostatek času se Jessy vracela do stáje sama. Jela samo na Cairo, úplně logicky na vyšším koni, ze kterého vedla nižšího koně – tedy Sylvu – rozdíl činil nějakých 35cm, místo aby si sedla na Sylvu a z malého koně vedla toho velkého. Inu, proč to dělat jednoduše… Cesta byla pohodička až na jeden vyjížďák na pole, no nebylo by to nic světoborného. Ale když se to kůň, na kterém jedete,  rozhodne vycválat, zatímco ten druhý se rozmýšlí, jestli to vyjde nebo vykluše, je to průšvih, a tak Jessy ležela na Cairo s rukou jak Saxana. Nicméně Sylvuška byla moc šikovná a hlasem ovladatelná, tak stačilo zavolat a Sylva už stála po Caiřině boku.

 Sylva má hříbátko   Sylvuška se za celou dobu, co byla u nás ve stáji, stala matkou pouze jednou, a to v roce 1998, narodil se jí hřebeček Sem. No ale jak se narodil, u porodu byla tuším babička Kluková, no místo, aby si Sylvuška lehla, jako to obvykle koně dělají, tak ona pochodovala sem a tam, a tak babička stála v boxu připravená hříbě odchytnout. A podařilo se, byl to kluk jako buk.

 Perfektní lonžovací koník     Ráda vzpomínám, jak jsme v létě chodili lonžovat na pole za stáj, a Sylvuška byla naprosto zlatá – lehce ovladatelná hlasem, a tak jsem místo lonžovacího biče používala asi 60cm dlouhou „kozičku“ – proutek. Rozcházela se i zastavovala téměř na slovíčko a navíc byla ochotná udržet tempo, a tak se člověk mohl věnovat také jezdci. Ale ne vždy to tak bylo, když přišla k nám do stáje, tak o lonžování asi vůbec nic neslyšela, zpočátku to bylo  těžké, nechápala proč běhat do kruhu, ale zvládla to rychle.

 Skok v čele stáda   Jednou jsme honily kobyle kolem stáje, tedy spíše do takové podkovy, a uprostřed jsme daly překážku, jenže ony to, ty mršky, nechtěly moc skákat. No a tak mě - Jessy napadlo, že si sednu na Sylvu. Jen tak jak byla, bez sedla, jen na ohlávce, jen tuším, že jsem si připnula dvě vodítka jako rádoby otěže. Bylo to fajne, holky jen koukaly, pobízet nebylo třeba, Sylva spolehlivě nacválala, a protože ráda skákala, nebyl problém překážku skočit. Nutno podotknout, že všechny kobče to krásně skočily.

 Obranářka Sylva    Jednou jsme vyjely na vyjížďku, nu zas, babinec, Jessy na Veře, Pavla (z Olomouce) na Vinny, Ivča (z Olomouce) na Sylvě a LuckyLusy vedla Noru na ruce. Vyjížďka byla fajne, poslední úsek po cestě se koníci raději vedli na ruce, a to bylo jedině dobře. Jessy věděla, že Vera je bojucha, a tak, když jel trambus (obr náklaďák), byla pro jistotu až na poli a stejně to bylo psycho. No a tak se milá Sylva naštvala a jak ten trambus zpomalil, vlastně zastavil, aby nás nechal  dojít do brány kravína, nakopala ho do jedné zadní pneumatiky.

 Zbytečné obavy, zbytečná strategie  Jednou v létě jsme si domluvily – tedy babička Kluková – brigádu: vození dětí na hodech, toto bylo myslím v pořadí už druhé, kterého se zúčastnili 3koně a 4lidé. Tedy jela Jessy na Vinny, za sebou posazeného Ondru, a vedla Lucku M. /začátečnici/ na Sylvě, a Katka M. jela sama na Taře.  Strategie byla jasná, já z jedné strany a Káťa z druhé, kdyby se Sylva náhodou rozeběhla, tak ji mezi sebe sevřeme, ale tyto obavy byly naprosto liché, Sylva šlapala jako hodinky…

 Vozový koník číslo jedna  A jak už tu bylo asi stokrát řečeno, Sylva nebyla žádnej ulejvák, poslouchala na slovíčko. Takže, když se vyjelo ve voze, byla ve 99 případech ze 100 ten tahoun vozu, ač malá a drobná, silná jako bejk. A někteří ulejváci toho využívali, jako např. Vinny. Na tu se musel vzít bič, aby šla, ale to už Sylva chudera cválala na místě.

 Směr domů  Jakmile se vyjížďka v sedle či voze stočila směrem domů, bylo to s ní k nevydržení, celou dobu raději drobně poklusávala, než aby šla v klidu krokem. Teda je fakt, že ona byla schopna dojet na Huberta po kopytě, odjet Huberta a zpátky po kopytě a cestou zpátky celou dobu poklusávat.