Ztráta

Jsem smutná zas

a slza kane z mých řas.

Pláči a nemám stání,

pláči a vzpomínám na ni,

na kobylku hnědou s lysinou,

na dny, které bez ní neplynou,

na štěstí, které třímalo mi v dlani

a zmizelo, jak závoj bílé paní.

 
Místo v srdci, které patřilo jen jí,

ostré trny teď bodají.

Bolí, tolik mě bolí srdce

a duši skrývá velký mrak,

kéž bych neměla duši ani srdce,

kéž by to bylo snadné tak.

 
Jeden krátký telefonát

skoro všecičko mi vzal.

Vzal mi víru, lásku, naději,

jak to všichni dělají,

víru v osud, lásku k ní,

i naději, jež umírá poslední.

autor: Jessy