Pár slov o Cairo a její smrti

 Jemná štičí hlava s bílou lysinkou,

oříšková očka se zářivou hvězdičkou,

velké nozdry i hebké pysky,

které líbaly mé dlaně vždycky,

když dala jsem jí pamlsek.

 
Ladné pohyby a štíhlé nožky,

na nich tři krásné ponožky.

Sametové kůže Tvého těla

dotýkat bych se zase chtěla.

Ale nachýlil se ke konci Tvůj věk.

 
Zlobily Tě na nohách klouby,

přesto jsi patřila mezi moje chlouby,

běhala jsi stále jako hříbě

a lidé často mýlili se, když hádala Tvoje leta.

Nyní už nemohu skrýt obličej v Tvé hřívě,

teď svůj smutek chtěla bych vykřičet do celého světa.

 
Běžela jsi ladně ohradou,

pak zatočil se svět i s oblohou,

kde se vzalo tu se vzalo oje před Tebou,

už nebylo úniku, už měla jsi nohu zlomenou.

Nezbývalo než zavolat veterináře,

ale pak nemohla jsem Ti pohlédnou do tváře,

nemohla jsem a je mi to hrozně líto,

v skrytu duše doufala jsem, že nebolí to.

Nebyla jsem Ti v té chvíli nablízku

a je mi to strašně líto, koníčku.

Byla jsem od Tebe pár desítek kilometrů,

avšak spleť několika velkých větrů

donesla k mým uším Tvoje ržání,

jako Tvojí a mojí lásky rozloučení.

 
Co následovalo po tom, dobře vím,

přes Tvé oči přelétl smrti stín,

po injekci srdce nemohl dál bít,

plíce nadechnout přestaly se chtít.

A tak zavřely se Ti tiše oči,

už roním slzu, už pláči.

 
Uštípli pro mě kousek Tvého kopýtka,

které teď leží na stole hned vedle pravítka,

ustřihli mi i kousek hřívy i ocásku,

který visí na zdi vedle Tvého obrázku.

 
Bůh vzal si Tě k sobě do nebe,

Cairo má, nikdy nezapomenu na Tebe.

Jedno místo v mém srdci patří jen a jen Tobě,

když jsi žila, i když teď ležíš v hrobě.

Vzpomínka letí tiše do nebes,

před týdnem, včera, zítra i dnes.

                            autor:Jessy