Předtucha

 Smutná předtucha omámila mysl mou,

dřív než měla kobylka nohu zlomenou.

Marně jsem zaháněla předtuchu,

jež tiše leptala mě na duchu.

Když zazvonil telefon,

můj hlas měl divný tón.

 
Věděla jsem, co telefonem bude znít,

bylo to jako v srdci osten mít.

 
Proč ona? Když měl ji člověk rád.

Proč ona? Ptala jsem se tisíckrát.

                                autor: Jessy