Nechceš to zkusit?

 Už jsi někdy cválal do západu slunce s větrem o závod. Večerní vánek Ti cuchal vlasy. Slunce Tě ozařovalo tlumeným svitem svých paprsků. Pociťoval´s, že ztrácí moc nad světem a že se co nevidět vystřídá s měsícem. Koni pod Tebou jako by narostla křídla a ty ses s ním vznášel nad zemí. Žádné nárazy, jen plynulý a ladný pohyb. Cítil´s, jak mu v žilách proudí horká krev, stejně jako Tobě. Zažil´s ten pocit, který cítíte vy oba - pocit volnosti - pak ale zastavíš svého oře, seskočíš a jdeš vedle něj. Tvá mysl vyčištěná větrem se začíná naplňovat pocitem štěstí. Zastavíš se a posloucháš zvuky lesa, polí i luk. Zdá se, že slyšíš růst i trávu. Najednou vnímáš i pouhé maličkosti, které jsi dřív neviděl či neslyšel, pískot myšky, zpěv ptáčků, cvrkot cvrčků, vidíš vzlétnout poplašeného bažanta. Cítíš vůni dozrávajícího obilí i kvetoucích kytek. Koukáš na nádherný západ slunce a jako by ses ocitl na jiné planetě. Snad je to tím, že se ženeš za jiným cílem než já. Pak zařehtá tvůj koník a probere Tě z úvah. Nasedneš a vrátíš se zpět do stáje. Postaráš se o koně, rozděláš ohýnek, na kterém si uvaříš večeři a čaj. Mezitím se nebe pokryje milionem hvězd. Den se změnil v noc a měsíc teď střeží Tvé kroky. Jsi unavený, ale pln zvláštního pocitu. Je to těžké popsat, to se musí prožít. Hřeje Tě oheň a jeho praskání Tě pomalu uspává.
    Jsem asi blázen, ale je to báječné, to asi nikdo nepochopí. Jsem už taková. Už se nezměním. A co Ty, nechceš to zkusit ?

Autor: Jessy