Joe a Ginger

 Bylo chladné jarní jitro. Joe spokojeně spal schoulen do klubíčka. Hlavu opřenou o westernové sedlo. Koník se pásl opodál. Tedy byla to vlastně ona, Ginger, krásná červená hnědka s očima jako oříšky a nádhernou dlouhou černou hřívou. Prostě slečna. Teď zvedla hlavu jako by něco slyšela. Podívala se do dáli a klidně se vrátila k pastvě. Po chvíli už ji tráva nezajímala, to víte drží dietu. Začala se zajímat o něco jiného, nejprve to byl malý zajíc, se kterým si chtěla hrát. Ale ten se jí bál. Tak svou pozornost soustředila právě na Joea.
Jemně ho šimrala vousy co měla na spodním pysku. Joe se zavrtěl, ale spal dál. Tak ho zašimrala znova a znova. A Joe stále nic. „Nemá to cenu,“ pomyslela si otráveně. Hluboce se zamyslela. Pak do Joea drcla hlavou, zprvu jemně a opatrně. S přibývajícím neúspěchem se její žduchy zesílily, až se Joe otočil na břicho. Pak Joe obrátil znova na záda. Ginger si pomyslela, že to nemá cenu a mávla nad ním kopytem. A šla hledat zábavu jinam. Odešla za velký keř a potajmu pozorovala Joea. „Sluníčko stále nikde,“ zařehtala nevrle.
A tu se sluníčko objevilo za horami. Postupovalo pomalu, až by se dalo říci, že se vší silou drápalo přes nevysoké hory na obzoru. „Však se při tom výstupu pěkně zapotilo a rozpálilo. Už je na obloze a je zřejmě naštvané, protože teď se potíme my. Ale je udýchané, to je nám na dvě věci, a to na vyfoukání srsti a na uvaření mozku v páře,“ pomyslela si trpce Ginger. Joe už je také na slunci, které ho šimrá svými paprsky na obličeji. Joe je okamžitě vzhůru. „To jsem blázen. Vždyť jsem ho šimrala také a nic. Zase má někdo protekci,“ rozčilovala se Ginger. „Tak a teď se budu bavit zase já,“ rozhodla se a tiše stála schována za keřem. Joe vstal a rozhlížel se kolem. Hledal Ginger. Po té se však slehla zem. „Ginger, Ginger, Gingeeer,“ zavolal zoufale z plných plic. „Gingeeer.“ Tu uslyšel tichý řehot, Ginger to nevydržela. „Tak tady jsi, ty .....“ Vzal ji za ohlávku a přivedl ji k sedlu. „Ach ne,“ vzdychla Ginger. Sedlo neměla vůbec ráda a navíc to znamenalo, že celý den pojedou. Klidně stála jako hodná kobylka. Joe ji na hřbet umístil sedlovou deku a ohnul se pro sedlo. Ginger s klidem Angličana deku uchopila do zubů a shodila ji na zem. Joe už už ji chtěl nasedlat, když si uvědomil, že chybí deka. Tak položil sedlo a zvednul deku. Umístil ji na hřbet koně, ohnul se pro sedlo, Ginger deku opět sundala. Joe musel zvednuté sedlo znovu položit na zem a dát na hřbet deku. Teď už si ji Ginger nesundala. Joe zvedl sedlo, udivilo ho, že tam deka ještě je. Zvedl tedy sedlo nad její hřbet a ona udělala úkrok stranou. Joe šel za ní, tak udělala další a pak ještě jeden. Pak nechala Joea přijít až k ní a dovolila mu zvednout sedlo nad její hřbet. Pak si pohotově stáhla deku. A vše začalo od začátku. To celé mu zopakovala ještě dvakrát. To už Joe vypěnil a Ginger na něj otočila svou hlavu, očima říkala: „Ty jsi ještě nenasedlal, to je hrůza, dnes ti to trvá dlouho.“ Pak se na něj usmála, jak nejlépe uměla. Zpod pysků ji čněly zuby jako by ho chtěla kousnout, místo toho na něj vyplázla svůj neobyčejně dlouhý jazyk.
Joe zuřivě kopl do sedla, pak jej zvedl a přistoupil k Ginger. Jednou rukou jí dal deku na hřbet a Ginger pohotově ustoupila o krok a znovu se na něj usmála. Joe položil sedlo na zem a zařval: „Ty jedna mrcho!!“ A Ginger věděla, že je zle. Vzala nohy na ramena a pádila širou stepí. „Gingeeer,“ slyšela za sebou Joea, ale nezastavila ani na okamžik. Běžela, aniž věděla kam. Nezpomalila, nezrychlila, prostě jen běžela. Už už chtěla zastavit, ale tu se jí ovinula smyčka kolem krku, trhla sebou. Uviděla Billa, toho zlosyna, kdysi dávno ji Joe koupil právě od něho. Bylo jí hned jasné, že z ní sedře kůži. Nešetrně ji táhl za svým koněm. Klopýtala, dusila se, sedřená kůže pod provazem začala nesnesitelně pálit. V posledním zoufalství zařehtala: „Jooooeee.“ Ale nikdo nepřišel.

autor: Jessy