Koně v zimě

Když se řekne „Koně v zimě.“, tak si hned přestavím, jak Pája Trávníček alias princ cválá po bílé plání za Popelkou, až lítají kusy sněhu od kopyt. Jo idyla. A co třeba scéna z filmu Mrazík, kdy se Ivánek jede s Nástěnkou ukázat jejímu otci. Také vidíte ty cinkající rolničky na saních a jemné bílé koníky zapřažené v ruskou trojku???? Jo to je krásná představa. A pak jsou tu všude upoutávky na zimní ježdění: jízda v saních, jízda na lyžích za koněm.Jo to je také krásná představa. Ale co realita??? Ta je asi trochu jiná, co?Jo, živě si vzpomínám na ty zimy o-20st, kdy silnice kolo neberou, silný vítr nebere ani chůzi pěšky po silnici, a tak nás vítá cesta v závětří přes lesejky, hm, těch 30čísel sněhu přímo volá. Věřte, že po dvou kilometrech tímto milým sněhem, který Vám stěžuje chůzi, zapříčiňuje padání, máte toho plný zuby, a to stále ještě nemáte vyhráno. Poslední nezdar jistí nevelký strmý kopec… po výškrabu na něj, ano výškrabu se ocitáte tváří v tvář větru. A v lepším případě nehoníte čepici po poli. Pak se konečně dohrabete ke stáji a zjistíte, že nejdou otevřít dveře, a vy máte lopatu ve vnitř. Takže zaberete nožičkami a ručičkami a facháte a facháte. Pak zjistíte, že máte trochu zmrzlý prsty a taky zámek nejde otevřít. Tak že na něj funíte, aby povolil.Když se konečně dostanete dovnitř a s úlevou zhlédnete, že všichni koně jsou OK, musíte opět do mrazu rozběhnou vodu a napustit koryto. Dá se předpokládat, že když byl zamrzlej zámek, tak vodovodní trubka čnící ze studny bude“ úplně rozmrzlá.“  Takže pádíte do stáje pro noviny a rozděláte si u trubky malý ohníček a ohříváte a ohříváte, dokud neuslyšíte ten spásný bublavý zvuk jak se voda dere z hadice do koryta. 3:0 pro nás. Pak pustíte koně ven a sledujete, jak řádí. Je to super, za chvíli jsou z nich bílé kuličky. A taky se v duchu modlíte, aby neuklouzli  a nezlomili si nohu, nebo nezmetali.  V lepším případě nezačne sněžit a když se nebudou dělat nášlapky na kopytech, můžeme jít jezdit.Ovšem zima jak v ruským filmu obvykle odradí i ty největší otužilce a nadšence. A když si každý představí cestu domů, tak se rozmyslí, jak dlouho se u milovaných tvorů vlastně zdrží. Představa teplého čaje je tak lákavá. Pro zahřátí vypiglujeme všechny koně a celou stáj a pak se vrhnem na  ježdění. Podbřišníky na sedle musíme povolit na maximum, páč někdo se nám pořádně obalil, aby neumrzl, a v lepším případě se nám sedlo podaří dopnout, v horším máte zajištěné ježdění na neosedlaném koni.. Vyjedete ven a všude bílo a zas jen bílo, až Vás bolej oči. A jak na potvoru začne zase padat hustej sníh. Za chvíli jste mokří jak myši, tak zpátky do stáje. A věchťovat. Ale má to výhodu, že se přitom totálně zahřejete a možná i zapotíte.A pak zase ty 2 zmíněné kilometry domů. Zvesela si zapějeme písničku od Jardy Nohavici – Ladovská zima.  To aby nám nezamrzl úsměv na ksichtu.  Doma se popereme o místo na topení a vzápětí o koupelnu, konvice  má taky malý obsah, takže další bitva je o čaj. Závěrečnou bitvu svedeme o deku k televizi. Zcela vyčerpaní u ní stejně usneme.Abychom se další den vydali do stáje, tentokrát na lyžích, to aby byla změna a abychom vyvrátili Nohavicovu teorii, že děti sánkujou už jen z povinnosti…no  my lyžujeme z nutnosti… ještě že je tu celkem rovina. Ale zase tu fučí, tak moc, že bych použila i sprostá slova. U dveří stáje zas sněhu kupy… ale my chytří nechali lopaty u studny…Takže když se řekne: „Koně v zimě.“ Napadnou mě čtyři slova: JE TO NA PRD.

 Autor: Jessy